Nechoď, prosím neodcházej...
rozpouštíš mé oči tmou.
Do stínu mi šeptáš: ,,Hádej"
a já se trápím hádankou.
Chci se dotknout tvojí tváře,
mizí v dáli mlhavé.
Neodjížděj v černé káře,
pod deštěm slz schované.
Nechoď, prosím neodcházej!
Zem mě tlačí do kolen.
Zas mi šeptáš: ,,Ještě hádej",
můj křik je tichem oholen.
Zpomalený svět se nese,
temný vůz tě pohltil.
Celé srd